Mít na zahradě ovocné stromy je něco úžasného. Vždycky jsem si přála mít vlastní jabloně, hrušně a další stromy, ze kterých bych mohla sklízet čerstvé ovoce. A teď, když ten sen žiju, musím říct, je to jedna z nejlepších věcí, co jsem si kdy dopřála. Není to jen o tom, že si utrhnete ovoce. Je to o tom pocitu, že máte něco svého, co roste a plodí díky vaší péči. Jabloně jsou pro mě srdcová záležitost. Ten pocit, když na jaře rozkvetou a celá zahrada najednou voní, to se prostě nedá popsat. A pak podzim. Sbírat vlastní jablka je radost, která se nedá srovnat s tím, když si ovoce koupíte v obchodě.
Ta chuť je úplně jiná. Sladká jablka dávám do koláčů, kyselá zase do kompotů. A někdy si jen tak sednu pod strom, utrhnu jablko a sním ho na místě. Jednoduché, ale nádherné. Hrušky mám taky moc ráda. Když si na zahradě zasadíte hrušeň, je to tak trochu závazek, protože ty stromy potřebují čas, aby se rozrostly. Ale stojí to za to. Hrušky jím často jen tak, nebo je přidávám do džemů. Nejlepší je ta chvíle, kdy už víte, že za pár dní budete sklízet. Přijde mi, že to ovoce chutná líp, protože jste ho vypěstovali sami. A třešně! Ty jsou na zahradě naprosto nepostradatelné. Když na jaře kvetou, máte pocit, jako by se zahrada proměnila v pohádku.
A léto? To se prostě musíte zastavit, utrhnout si plnou hrst a jen tak je sníst. Třešně z obchodu se s těmi domácími vůbec nedají srovnat. Navíc z nich dělám marmeládu, která se mi v zimě vždycky hodí. Švestky jsou kapitola sama pro sebe. Z nich nejradši dělám povidla, kompoty nebo švestkový koláč. A když je jich hodně, část zavařím. Otevřít si v zimě sklenici domácího švestkového džemu je jako vrátit se na chvíli do léta. Pokud nemáte na zahradě moc místa, zkuste zakrslé odrůdy. Ty nezaberou tolik prostoru, a přesto vám za pár let přinesou úrodu. Je úžasné, jak si můžete vybrat přesně takový strom, jaký se vám hodí.